Co to vlastně znamená odpuštění?

Odpuštění obvykle chápeme ve dvou významech.

1. v užším smyslu jde o rozhodování, přemýšlení, snahu odhodlat se k odpuštění. To každý neumí.
2. V širším významu už ten, komu bylo ublíženo, dotyčnému odpustil. Je to důkaz toho, že jedinec nšel cestu, jak zvládnout emoce, které vznikly při zradě, ublížení, zklamání atd.

V procesu odpuštění hrají důležitou roli naše emoce a prožívání. Uvědomíme si, že nám někdo ublížit, někdy vědomě, záměrně, jindy nevědomky. Cítíme nespravedlnost a vznknou negativní emoce.

Postupně si uvědomíme, zda je potřeba, často i nutnost odpustit. Někdy je to dlouhodobý proces, podle toho, jak moc člověk toho druhého zranil, jak mu ublížil. Odpuštění souvisí s toleranci, schopností vyrovnat se se zlem. Je důležité si uvědomit na základě čeho se člověk rozhoduje, které uznává hodnoty atd. Slůvko „promiň“ musí být myšlené upřímně a opravdově, nikoliv jako pouhé gesto.

Trápit se minulostí jistě člověku neprospívá. Je třeba žít přítomností.
Čas hojí rány, ale odpustí-li člověk, zapomenout často nemůže. Člověk je nedokonalá bytost – zla je kolem něho stále dost.

Jak napsal filozof Arthur Schopenhauer: Odpustit a zapomenout znamená vyhodit cenné zkušenosti oknem“.

Upravil/a: annas

Ono je to obsaženo už v tom slově „odpuštění“ – tzn. pustit, vypustit. Myslím, že se k tomu hodí i slovo zapomenout, ale to bývá někdy těžké, záleží na tom, jak dalece Vás zasáhlo slovo, nebo
slutek, kdy k ublížení došlo, tedy jakýsi stupeň ublížení a také hodně záleží na tom, kdo Vám
ublížil. Pokud je to člověk, kterého máte rádi, tak bývá to odpuštění snadnější.

Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly.

Něco jako promiň, že jsem Ti způsobila bolest,
a Ty jí to odpustíš. Už chápeš, co to znamená?

Upravil/a: quentos

Odpuštění je stav, kdy se někdo dejme tomu dopustí něčeho prot Vám, ale Vy jste schopen s ním nadále komunikovat v dobrém. Pokud člověk někomu odpustí, nemusí to nutně znamenat návrat k původnímu. Třeba v partnerském vztahu neb omanželství, dojde-li k nevěře, nemusí odpuštění nutně znamenat, že se k sobě ti dva vrátí, ale znamená, že si tu nevěru nepřipomínají, nevyčítají a dovedou být alespoň přáteli.
Jde-li o nějaký jiný prohřešek, neznamená odpuštění, že ho budeme přehlížet nebo dokonce schvalovat, ale že už jej druhému nebudeme neustále omlacovat o hlavu a připomínat.

Odpuštění je podstatou náboženství a stejně tak vnitřních duchovních a duševních přeměn organizmu. Mnozí léčitelé toto zvýrazňují, stejně tak je to podstatou motlitby – Otčenáš a pod.
Smyslem života je prožít jej co nejlépe, pokud je to možné, s tím co máme k dispozici .. Myslím materiální stránku a naše schopnosti duševní. Pokud nám vadí , že nám někdo někdy řekl nebo udělal, něco škaredého a my na to pořád musíme myslet a trápí nás to a tato skutečnost způsobuje, že k danému člověku nemáme upřímný vztah, protože si ho ztotožňujeme s tím co nám řekl, je třeba na to nemyslet a danému člověku odpoustit, nechat ho být. Ono se to sice lehce řekne, a pochopí, ale není to rozumová akce, spíše citová. Člověk si nepamatuje to dobré, ale spíš to špatné.