Samizdatovou přímo ne. Ale knihu od Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, která vyšla v 80. letech v Torontu v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých.

Totiž kolegyně navštívila svou příbuznou v Torontu a dovezla Kunderovu knihu, kterou půjčila mně a několika dalším kolegům. Už si nevzpomínám, jak se jí to podařilo.

Po roce 1990 se mně do rukou dostaly do ruky některé samizdatové knihy , napsaná na stroji, ale teo už u nás vcházely běžně.

Byla jsem členem Klubu čtenářů, takže v 60. letech vycházely např. soubory povídek většiny autorů, kteří byli v 70. letech na „indexu“. Znala jsem tedy některá díla, která později vycházela v samizdatu a exilu – kromě těch nových děl. Některá původní byla dokonce zfilmovaná.

Upravil/a: annas

Ano, někdy v půlce 70. let to byli Černí baroni, kteří šli z ruky do ruky na studentských kolejích. Byly to normální chemické fotografie stránek svázané do jakési knihy. Byla to senzace.

Ano, to bol základ vzdelania. Veď mnoho samizdatových kníh o černote socializmu bolo za krásnych časoch socializmu aj u nás oficiálne vydaných. Bol to spôsob jemného popúšťania uzdy obyvateľstva (ak kôň má bežať rýchlo, treba mu uzdu povoliť)