Čím je hudba? Jednoho vzdělává, jiného zas přivádí k šílenství?

*Ostatní jsou od hudby prosti, nemají ji. Poslouchají předpověď počasí.
*Jeden poslouchá hip-hop, nesnáší hudbu bez slovenských vět. Přitom tvrdí že poslouchá vše. Styl World music se mu zdá depresivní.
*Další se otřásá odporem a vložil si špunty do uší při hiphopu. Vzpomíná si na český pop. Může poslouchat M. Tučného a Led Zeppelin.
*Jiný (jiný i v životě) hudbu a písně nepotřebuje. Ale ocení ji většinou kladně (Aleš Brichta). *Dalšího poslech syntetické hudby klasických děl posunulo k objevování klasické – vážné hudby, velmi oceňuje regionální lidovou píseň, nesnáší hip-hop.
*Další uznává pouze zprofanované tvůrce trance a disco. Tvůrci většinou používají známé opakující fráze, 4/4. Obdivuje české mladé kapely, které prošly mediální komerční třídící linkou (Farná).

✓ Tak. Byla by tedy hudba osobním pokrmem, který chutná jisté skupině lidí ale jiní preferují jiný hlad, nejedí co se jim zdá nechutné. Jak asi trpí muzikanti, když se jim něco nelíbí? Nevezmou si aspoň trochu aktuální inspirace, vzdělání, další nápady? Nebo všichni trpí a hledají své příznivce a dělají koncerty aby se oddělili od zbytku posluchačů a vytvořili svou kastu?

✓nebo je možné že je skutečně hudba krásná, jen ji kazí slova? A naopak, že hudba podkresluje dramatické sdílení a vztah ke světu?
 – zajímá mě, co se děje v ostatních hlavách. Každý slyšíme jinak. Každý jsme se naučili z dětství něco. Mě poprvé, asi v 5 letech oslovila hudba od Zamfir. Ale neustrnul jsem, mám rád do uší ->90', R.Mails, Jarre, chillout, relaxační hudba, kostelní chóry, Bach (Concertos), rock z 60 a 70', dechovku, cimbálovky, prý jsou pro důchodce. Dál trance, house, ambient, Dvořák, Smetana, Mozart (40), electro, Kraftwerk. Nesnáším hip-hop nebo rap jako tlučení slov která si nemyslím. Mám rád hovězí guláš, ale ne bramborový nebo špekáčkový. Pivo s chmelem, ne burčák z ječmene (Poutník, ale ne Bráník). Ale trochu tuším, že poslechem a sběrem některého hudebního žánru vzniká vztah k určité sociální skupině. Že se stává konformním členem, svým vyhraněným stylem ovlivněným nejbližším okolím se odděluje od nonkonformního stylu života. Prostě otázka jako každá jiná. Jak to tedy s hudbou je? Hážu sliny na hip-hop nebo rap, kde někdo vydělává na tom, jak strašně moc cítí + kvantum slov, která by měla značit základní úhel. „Jak spolu můžete pracovat, když jeden věří a druhý nevěří?“ kdysi ve filmu řekl Polívka. Tak čím je hudba? A proč?!