čtete si v kížkách nebo časopisech úvodní slovo čí chcete-li předmluvu?

I knížek většinou ano

Taky jsem to v mladších letech nečetla, jenže teď už chápu, že většinou prolog i epilog mají k obsahu knížky co říct. Možná ale, že ty knížky vydávané v mém mládí ( jsem ročník 1947 ) měly úplně jinak míněné předmluvy a taky je většinou nepsal autor… 🙂

Také nečtu, ale dívám se co mi uniká. Většinou jde o to co chce autor či někdo požádaný vydavatelem říci ke knize samotné, záměr, okolnosti napsání nebo vydání knihy, poděkování (to může být i samostatně) omluva za to že kniha nemusí splnit naše očekávání… není tam nic co by čtenář nutně potřeboval aby si knihu užil.

Úvodní slovo v časopise si nějak neumím představit (obecně časopisy příliš nečtu). V knihách – jak ve které, pokud je předmluva z ´pera´ autora knihy, čtu. Jestliže předmluvu napsal někdo jiný, většinou ji jen ´prolítnu´, abych zjistil, zda jejím vynecháním o něco přijdu.
😉

Já to čtu až nakonec, pokud mám novou knihu, tak jsem na ni tak natěšená, že na předmluvu nemám čas.

Jak kdy. U beletrie tedy jen výjimečně, ale u naučné literatury obvykle ano.

Já u knížek vždycky.

jak kdy… většinou si chci přečíst všechno, ale nedávno se mi u jedné knížky stalo, že v předmluvě vyzradili něco z děje >:-O …takže jsem nas*aná zbytek předmluvy okamžitě přeskočila a začala číst – naštěstí to i tak stálo za to… :)

Knihy čtu celé. Předmluva se týká čtenáře, stejně jako doslov. Je v tom jakási systematičnost, a tu jsem se naučila díky četbě Jiráskových románů.
Navíc jsou v dnešní době knihy dost drahé a mnohé samá chyba. Poctivého díla si tím více vážím. Přičtu-li ekologické hledisko, tak by mi bylo líto část knihy prostě ignorovat. Byla by to neúcta k řadě lidí, kteří se na takovém literárním díle podílejí.