Říkáte při představení s cizími lidmi i své povolání?

To byl bonton prvorepublikové „lepší“ společnosti, aby každý hned věděl o jak významného člověka jde. „Chocholoušek, psychiatr. Inženýr Suchý, vodní stavby. MuDr. Lamač, chiropraktik“, atd, Dnes se povolání sděluje jen na dotaz a odpovídáme popravdě, jen když chceme.

Při pracovních schůzkách samozřejmě s povoláním, resp. pozicí, při normálním seznamování s cizími a nepodstatnými lidmi jen příjmením. Nevidím důvod, proč by mělo nového známého, s kterým mě někdo seznámí, zajímat, že pracuji jako softwarový developer. Navíc lidé s horší prací si pak dělají předsudky a snaží se toho s lepším shodit (aneb to známé no jo, kancelářská krysa, vy neumíte ani dělat, jen si sedíte v teploučku, to my, dělníci, musíme dřít od rána do večera a umíme všechno).

Je třeva rozlišovat pracovní styk a styk soukromý.

Uvádím jen příjmení a profesi jen tak aby bylo zjevné jakou činností se podílím na právě diskutovaném projektu, a to samozřejmě pouze pokud jde o jednání se širším profesním záběrem zůčastněných.

Já se k přijmení představuji, ještě jako babišník

Souhlas s ostatními… Jen (jméno) a příjmení… Ostatní informace jen pokud to situace vyžaduje (např. pracovní schůzka/návštěva kde jsem ještě nebyl uveden). Pokud mně někdo představuje, měl by zmínit i tuto informaci, pokud je to pro dané jednání nutné či vhodné.