Dobývají se dnes ještě ženy?

Tohle dobývání jsem nikdy moc nepochopil. Mně to připadá jako kr.vina z filmů, která nemá reálný základ. Buď si padnete do oka a jde to tak nějak přirozeně samo, nebo to nemá cenu. Když vidím, že se k ničemu nemá, přestanu jí kontaktovat, protože jinak bych si připadal, že jí otravuji. A pokud přeci jen zájem má, ozve se, protože ignorace je mocná zbraň. Ono dobývání o kterém je tady řeč, mi prostě tak trochu smrdí obtěžováním. Nějaké ukecávání, podbízení, nebo dokázování bůh ví čeho je mi prostě cizí. Každý by měl vycítit, jestli má šanci nebo ne. Pokud tu šanci máš, nemusíš nic dobývat, ale brány se ti časem otevřou sami. Nikdy jsem žádnou nedobýval a dobývat nebudu. A ženy, které chtějí být dobývané, jsou podle mě spíš nány s tendencí omotat si někoho kolem prstu.

Ano stále. A ještě to tak dlouho bude. Já už vzhledem k věku nikoho nedobývám.

Ale jo, dobývat je potřeba, jenže ve finále se „podvolí“ ten chlap.
A jinak, dneska tě tak dobyjou, že seš samá modřina.

Máte snáď dojem, že ten večný boj o dobývanie kóty „dívčí hrad“, už skončil ? Veď to by znamenalo, že sa stratil cit lásky. A to nie je pravda. Tak ďaleko ešte „rovnoprávnosť pohlaví“ nezasiahla. Aj v „dnešní nemravné společnosti“ sa ešte stále rozohrievajú láskyplodné buňky dobíjaním méty a vavrínu lásky,

K tomu, aby ti holka dnes bez námahy padla k nohám, stačí pořádný fáro, a to nemám na mysli je tak nějaký fáro, co má každej. Na normální ženy úsměv ale pořád platí.