Dokáží dnes nebo někdy v budoucnu vyspělí roboti vychovávat děti?

Doufám, že ne, dítě je tvoje pokračování. Ale u některých zvláštních lidí by to bylo jen ke prospěchu celého lidstva.

Dnes ráno v Studiu 6 se hovořilo o robotech, které/kteří reagují na slovo, zatím v angličtině.

Zástupce firmy uváděl, že se nedá předpokládat, jak bude robot jednat, pokud nebude v blízkosti člověka. Když pojede auto bez řidiče, není jisté, když pozná překážku, zda zabočí doleva nebo doprava a způsobí tak srážku. Nebo se může objevit porucha, pakl je to nepředvídatelné.

Tak to může být i s dítětem, robot neodhadne, zda chce dítě třeba slézt z houpačky, nebo někam jít, resp. na kterou stranu.

Takže je ještě hodně nedokonalého, co sám robot nezvládne.

Pokud by děti vychovávali roboti, aby se nestalo to, o čem psal K. Čapek. Nezmizely by city, např. láska?

Upravil/a: annas

Podle mne ne.

K dítěti je potřeba přistupovat individuálně,
ne podle nějaké „šablony“.
Problém by podle mne byla i etika.

Dnes ne, v budoucnu nepochybně ano. Pokud ovšem budou lidé. :D :D :D

Tak malý zárodek toho zatím vidíme už v online eLearningu, to je v podstatě jen software do kterého musí učitel nejdřív nasypat velmi podorbně své výukové postupy/osnovy (jednotlivé navazující lekce/kapitoly, průběžné přezkušování mezi lekcemi, velké závěrečné testy, atd…). Tento software pak svým způsobem už učí studenty sám a často je to lepší a efektivnější cesta než chodit na přednášky. Aby to ale fungovalo musí tam být nakonec i možnost položit dotaz na který nakonec odpovídá živý učitel. Software si pak i tyto specifické dotazy a odpovědi pamatuje a pokud jsou pokládány opakovaně odpovídá na ně už sám … tedy už dnes tohle docela dobře na některých školách funguje. Hodně se tím šetří čas učitele, jehož práce tak spočívá ve zdokonalování osnov a zodpovídání specifičtějších dotazů podle kterých pak učí a odpovídá eLearningový software, zbaví se tak té nudné povinnosti neustále opakovat totéž až do konečného zblbnutí 🙂

Jak máme vědět co bude v budoucnu?