Hádka či výměna názorů?

Své chyby dokážu uznat,dokonce se někdy setkám s lidičkama,co tahle moje vlastnost naprosto šokuje a zůstanou na mě koukat,nedávno se mi stalo,že syn něco provedl a já jsem profesorce vysvětlila,že je to moje chyba,jelikož jsem mu tuto problematiku řádně nevysvětlila. Koukala na mě jak na přírodní úkaz a pak mi řekla,že se s takovým rodičem ještě nesetkala,že většinou rodiče všechno háží na školu. Byla jsem obdařena touto vlastností a ještě mám jednu vlastnost,že si sama ze sebe dokážu dělat legraci. Bohužel jsou lidé,kteří těchto mích vlastností dokáží zneužívat.
Doplňuji:
Hambac::::HA-HA,hlavně tu kritiku umíte rozdávat

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/uz-magorim

Upravil/a: kropitko

Divil bych se, kdyby někdo řekl,že je nekonstruktivní(při výměně),druhého jen uráží a z kritiky se rád poučí. Byl sebekritický. A uvědomil si to.
To je sice hezká,ale pustá teorie.Praxe BÝVÁ trochu jiná.
Bude to případ od případu.
Tahle disciplina je plná extrémů.Od sypání si popela na hlavu,až po dom. násilí. Zcela specifická je kategorie politiků.
Takto by to šlo rozebírat až do bezvědomí.

Já vždy tvrdím,že mám pravdu,žena předkládá další a další argumenty,vždy pak mávne rukou a řekne,že neví proč má kolem sebe samé blbce. Po chvíli si uvědomím,že má pravdu,ale proč bych jí to říkal…jsem přece chlap…ona ví,že já vím ajá vím,že ona ví.....

Zdroj: životní skušenosti z manželství

Obecně můžu říct,že kritiku dovedu přijmout.Záleží na její oprávněnosti a jakým způsobem je sdělena.
S oblibou na kritiku reaguji zvýšeným hlasem:
„Ano,sebekriticky přiznávám,že mám vždycky pravdu“

Ano, umím přiznat komukoli cokoli. Přijímám kritiku i sebekritiku.