Jak je to se zdvořilostí, když Češi někomu rádi říkají: „Dovol, abych se zasmál“.

Tento výrok neni z těch uplně nejzdvořilejších, i když mezi dobrými známími ho lze použít. Hranice zdvořilosti je velmi tenká, záleží také na osobě s kterou komunikujeme, na jeho postavení a samozřejmě i na místě, kde diskuse probíhá

To se zvořilostí nemá nic společného.

Jak mám tu češtinu ráda, tak tohle na ní zrovna ráda nemám. Takové ty obraty, kdy se něco neříká přímo. Proč neříct – to je ale k smíchu! Všechno k tomu tu bylo už krásně a vystižně řečeno, a já souhlasím tím, že to zdvořilost není, je v tom i nadřazenost.

Já tuto větu chápu jako jízlivost, spíš blíž k výsměchu.

Tak to je ironie.