Jak na danou věc přestat myslet?

Najít si nějakou smysluplnější zábavu, nějaké hoby a podobně. Ahlavně nečumět na laciné seriály!

Souhlasím s Drapem. Seriály jsou fakt vymývače mozku. Já se jim vyloženě vyhýbám.

Mám stejný problém, když se mi něco líbí tak se mi to pak celé promítne, třeba film 2 hodiny dlouhý. Může mě z toho klepnout, jakobych si nemohla zapamatovat něco užitečného. U nezajímavých věcí se mi to neděje a od zajímavých se mi nechce, jen by mi to stačilo jednou 🙂 Jdu dělat něco kde to nevadí, třeba mýt nádobí, zametat, na nákup, nemusím si brát mp3..mám vlastní video.

Zaměstnat se něčím namáhavějším jako je sport, snažit se získat nové zážitky z reálného světa, poznat nějaké nové lidi, místa… Pravidelná Jóga by mohla taky pomoct.

Já to mám taky!
Jdu k doktorovi – čekám Štrosmajera nebo Howkeyeho Pierce, v lahůdkách všechny prodavačky stojí za houby, protože je nesrovnala Andulka Holubová. Vykradli nám sklep a policisté zloděje nechytili, protože nemají Zemana. Jídlo v restauraci by bylo určitě lepší od Sváti Kuřátka a když vidím zprávy, připadám si jako v cirkuse Humberto.
Ono to časem přejde. Seriály svádí k tomu, aby se diváci s jejich hrdiny ztotožňovali, ale je třeba si to ukočírovat a nežít virtuální život. Ten reálný je tisíckrát lepší, bedna je jen odreagování se a na to mysli. Zvlášť citlivější člověk, který vede poměrně nudný život se utíká do toho snového, seriálového děsně rád. Když ho to pozitivně motivuje – začne tvořit nebo se sebevzdělávat či objeví nového koníčka, ke škodě mu to rozhodně nebude.
Btw – Pamatuji si, jak Lenka Termerová, představitelka koktavé Jiřinky v Ženě za pultem, kdysi vzpomínala, jak si prodavačky v obchodech doslova „hrály“ na ten seriál – a měly i rozdělené „role“.

Tak to moc neřeš, ale občas raději přepni! 🙂