| | Pokud máme v jazyce českém slovo očividně, proč nemáme slovo uchoslyšně ?!Zajímý postřeh. Otázka, na niž není jednoznačná odpověď. Moje úvaha.Očividně (množné číslo) takže by mělo být ušislyšně.. Zřejmě analogii k tomu, co vidím na vlastní oči, se začal používat výraz ušislyšně, tedy to, co slyším vlastníma ušima.Proč se neužívalo v historii? Pravěký člověk dříve viděl, než se naučil mluvit. Slyšel sice zvuky, ale musel se orientovat nejen podle nich. Proto se domnívám, že dnešní ušislyšně vzniklo analogicky a souvsí s výrazem očividně - vnímám skutečnost nejen očima, ale i ušima. Čím více smyslů zapojím, tím lépe pochopím ...Napadá mně pohádka, když si posel jedné země vyžádal slyšení u krále jiné země. Ale nejdříve se navzájem viděli, pak teprve slyšeli. Síla slova je ve zvuku. Ale první dojem je někdy rozhodující stejně jako zabarvení hlasu.Když nebyla TV - rozhlas posluchače ovlivňoval a často s nimi manipuloval - 100x opakovaná lež se stává pravdou. Sila slova spočívá ve zvuku, takto se obsah dostává k lidskému uchu. Někdy ale platí, že jedna paní povídala ... nelze všemu věřit, i když existují věci, které jsem neviděla nebo neppznala ... vše souvisí s něčím ...Ale je pravda, že nejvíc vjemů přijímáme zrakem. Nejmocnější médium TV má jisté přednosti, ale někdy dominující obraz odvádí pozornost od vyřčených slov - třeba pohled na hlasatelku, její oblečení atd.Důležité je, abychom při každém vidění či slyšení byli pozorní, jednali slušně, dodržovali morální pravidla,, ať už jde o očividnou či ušislyšnou skutečnost. . Samozřejmě pokud nemá
Další informace
|