Co myslíte, uvažuji správně, když hodnotím poválečnou situaci? - poradna, odpovědi na dotaz

Na této stránce naleznete veškeré odpovědi na dotaz na téma: Co myslíte, uvažuji správně, když hodnotím poválečnou situaci?. Hledáme pro vás ve více než 500 000 odpovědích. Dále zde naleznete další zajímavá související témata.

Další informace

Další témata a dotazy - Co myslíte, uvažuji správně, když hodnotím poválečnou situaci?
Názor na situaci na Ostravsku - smog

Další informace
Jak jednat s ČKP v této zapeklité situaci?

Další informace
Jak napsat na bytový úřad žádost, v níž je nutné popsat stávající bytovou situaci?

Další informace
Máte někdo zkušenost s informačním systémem Alveo?

Další informace

Prodali byste v těžké životní situaci část svého života?

Další informace

Byli byste v této situaci naštvaní nebo ne?

Vzpomněl jsem si na jednu scénu z filmu. Jedná se o seriál Chobotnice - Itálie. Komisař se hádá s číšníkem, protože číšník mu nevzal spropitné. Vím, že v těchto zemích byl a možná je ještě zvyk, že v restauraci se platí spropitné cca 10 % ceny. Z mého pohledu, ale komisař platil méně a tedy ušetřil. Číšník si spropitné nevzal, protože komisař zatknul jeho známé. Co byste dělali, kdyby vám číšník odmínul vzít spropitné ( u nás), byli byste uražení, nebo spokojení, že jste ušetřili? Děkuji.

Další informace

Co bych v téhle situaci měla dělat?

Dobrý den, v dnešním světě jsou někteří lidé lhostejní k druhým jedincům a mě by zájmalo, jak bych se měla zachovat, pokud potkám opilého člověka, který by mohl dojít ujmě, třeba leží na studené zemi a je zima a mohl by umrznout nebo se podchladit, atd. Neposkytnutí první pomoci je přece trestné, ale jak pomoci opílému člověku nevím. Co v takové případě dělat? Je vhodné zavolat na policii?

Další informace

Pokud někomu poskytnu první pomoc v situaci, kdy to nebylo potřeba, nebo osoba na tom není tak špatně, je to trestné?

V případě, že naprosto špatně vyhodnotím situaci a myslím si, že daná osoba je v ohrožení zdraví, i když není a já se jí snažím pomoci, můžu mít za to nějaký postih?

Další informace

Jak vyřešit situaci s nebezpečným nájemníkem?

Můj otec takzvaný hloupý dobrák, bydlí ve městě s 20 000 obyvateli, takže to není žádné velkoměsto.A z dřívější známosti ubytoval ve svém domě chlapa.Už tam bydlí několik let a ze začátku možná i něco platil.Je to přízemní dům, takže sdílejí společné prostory.(chlap tam má pokoj).Poslední půlrok se ale začíná chovat agresivně a po hospodách říká, že když ho táta vyhodí tak ho zabije.Ted to říká i jemu a řve na něj.(Informace mám od druhého nájemníka.)Nemá co ztratit, totální nula, je mu čtyřicet, nemá práci, majetek, nic.Ve vězení by to měl bez práce.Jak ho odstranit tak, aby se nešel mstít? Tátovi je 67, a já bydlím 150 km daleko, takže to nemůžu moc řešit.Táta je prostě důvěřivé pako.Má někdo prosím podobnou zkušenost/řešení?

Další informace

Je v této situaci rozumné pokračovat ve studiu na VŠ?

Hezký den,obracím se na vás s otázkou, se kterou se na okolí obrátit nemůžu, protože by hned věděli, koho se můj dotaz týká a to nejde. Není to vtip, život prostě někdy píše scénáře, jaké nevymyslíte. Mám kamarádku, nádhernou, úspěšnou holku, která se uchytila v jedné německy mluvící zemi. Střídavě žije tam a u nás. O chlapy absolutně nouzi nemá, ale chodit s někým nechtěla, protože se věnuje své práci, nemá čas na osobní život a je tak trochu workholička. Spíš vlastně dost, než trochu. A spát s někým bez lásky nechce. Začala studovat další vysokou školu. Tam se jí stalo něco, s čím absolutně nepočítala. Jeden z jejích pedagogů se stal její osudovou láskou a ona asi pro něj (nemám tento termín ráda, zavání mi červenou knihovonou, ale tady se to jinak popsat nedá). No dlouho se tomu bránili, ale pak se stalo něco, co se stát nemělo a oba si řekli, že v tom pokračovat nemůžou. Takže trpí oba jako psi. Promluví spolu, napíšou si, ale dává jim to zabrat. Už se o samotě nescházejí. Dnes jsme byly domluvené, že půjdeme na nákupy a pak někam na oběd, napsala mi, že je nemocná a omlouvá se. Tak jsem ji zašla navštívit, jestli něco nepotřebuje a ona mi otevřela s očima rudýma jako králík, v pyžamu a tlustých ponožkách. Ne, nemocná není, jenom totálně ubrečená po včerejším setkání se svým milým na půdě fakulty. Ještě jsem ji tak nikdy neviděla. Řekla mi, že už to nezvládá a že se na školu vykašle. A to přitom pro ni přijetí a studium samotné tolik znamenalo!!! A ještě na konkrétní univ

Další informace