 | | Ztráta přecitlivělostiVětšina lidí hledá spíš řešení pro to jak se přecitlivělosti zbavit,já mám problém opačný...Jak se může člověk vyrovnat s tím, že ztrácí svoje city?Ztratil jsem svoji přecitlivělost, rád jsem se dojímal a žasl nad hřejivým okamžikem, při kterém mi z očí tekly slzy...Bylo to to jediné co jsem na sobě v těch nejtemnějších koutech lidskosti miloval, láska k projevu emocí, byly to chvíle které mě přesvědčovali o síle lidskosti a všeobecné existenci, to co mě přesvědčovalo o pravé existenci lidské duše a tvořilo naději, pocit při kterém se plíce plní čerstvým vzduchem a oči ve kterých se třpytí slzy hledí vzhůru do oblak se snahou porozumět nekonečnu, kdy srdce říká jsi součástí něčeho tak velkého a tak dokonalého, a přesto že jsi tak malý jako by všechny energie země skrz tvé tělo působili svojí silou a nabádali tě k radosti...Kdykoliv jindy bych se za to styděl teď ne, ještě nikdy jsem tolik netoužil po tom se rozbrečet jako malé dítě...Vím co si o mě myslíte, jsem pro vás blbec nebo blázen, možná že jsem a lhal bych, kdybych řekl, že se za to nestydím, já jsem na to vždy byl ve skutečnosti hrdý...Vím že mě nepochopíte, o to se sám snažím, ale musel jsem se svěřit, někomu...Doplňuji:Damiana gt nejedná se o nic egoistického, tyto emoce jsem rád zažíval pouze v soukromí u emotivních filmů, atmosférických her nebo vážné hudby...Prostě se rád u takovýchto příležitostí dojímám, např. při soucitu s hlavní postavou (např. An American Crime, A.I. Umělá inteligence)Nedávno jsem měl doce
Další informace
|
Ostatní